RENAULT 15 / 17 slaví 35.výročí (1971 – 2006

Sportovní automobil RENAULT 15 a 17 byl představen veřejnosti v roce 1971. Jednalo se o 4,3m dlouhé dvoudveřové kupé s výklopnou zádí, umožňující variabilní uspořádání interiéru. Vozidlo vycházelo koncepčně z typu R12 a mělo přední pohon. Model R15 TL měl motor 1,3 litru (60k) a silnější verze TS měla motor 1,6 litru (90k). Model R17 TL byl motoricky identický s verzí R15 TS, zatímco silnější verze R 17 TS s motorem 1,6 litru (108k) byla odvozena z R12 Gordini. V této verzi zavedl Renault poprvé elektronické vstřikování Bosch a 5-ti stupňovou převodovku.

Renault 17 se od „ patnáctky“ lišil čtyřmi předními kulatými světlomety, sportovními disky a plastovým žebrovaným krytem zadních bočních oken. Přední dveře byly u obou typů bezrámové. Verze R 17 TS mohla být vybavena elektricky ovládanou stahovací střechou. Po ukončení výroby R12 Gordini nesl nově model R17 toto označení. V roce 1976 došlo k výraznějším změnám. Oběma typům se změnila příď i záď. R15 obdržel novou masku a velká obdélníková přední světla, zatímco R17 si ponechala čtyři kulatá světla, vsazená do nové přední masky. Celkové přepracování doznal i interiér a je věcí názoru, zda je líbivější ten původní či ten nový. Zadní výklopné dveře jsou v nové verzi také lehce inovované. S provedeným faceliftem odpadlo označení R15 TS a nahradil jej model R15 GTL také s motorem 1,3 litru (60k), ale lepší výbavou. R17 TL je nahrazen verzí R17 TS, ale dostává nový motor z vozu R16 TX o objemu 1,6 litru (98k). V roce 1977 končí výroba modelu R17 Gordini, zatímco ostatní verze se vyráběly až do roku 1979, kdy se už na svět těšilo elegantní a moderní kupé Renault Fuego.

 

 

Mototechna: obchod plný aut

Jak se vůbec člověk v 60. letech mohl v komunistickém Československu k automobilu dostat? " Volný trh vlastně neexistoval. Byl jeden monopolní dodavatel automobilů - Mototechna. Tam člověk přišel, musel se zapsat do pořadníku a vyčkat, až bude auto na skladě s tím, že nevěděl ani to, v jaké barvě auto dostane. Většinou se kupovaly škodovky nebo wartburgy a trabanty. V mnohem menší míře se auta nakupovala v Tuzexu, kde se daly pořídit hlavně italské Fiaty (Fiat 850, Fiat 600) nebo Austin 1300." Mototechna měla monopol nejen na prodej nových, ale i ojetých vozů. V Československu tehdy platila zvláštní podmínka pro prodej a nákup osobních automobilů - pokud majitel chtěl automobil prodat, musel vůz odprodat tomu, od koho jej koupil - tedy monopolní Mototechně. Jistě nepřekvapí, že lidé toto zvláštní nařízení všemožně obcházeli. A když někoho napadlo dovézt si automobil ze zahraničí, zatížil jej podle Jiřího Hoppe stát takovou daní, která mnohdy přesahovala i původní cenu vozidla. Když už se člověk po nekonečném čekání v pořadníku dočkal, zdálo se, že má vyhráno. To ale nebyla vždycky pravda, protože automobily bývaly dost často poruchové. " Existovala jenom jedna monopolní síť opraven. Služby v 60. letech byly kapitola sama pro sebe. Těm řemeslníkům se nebylo co divit, protože dostávali nízkou mzdu, ať už se snažili nebo ne, tak jejich mzda byla pořád stejná. Takže se rozmáhal systém úplatků a korupce."

Mototechna otevírá své brány. Kromě solidního rodinného vozu sportovního vzhledu - Škody 105 L za 57 780 Kčs - jsou k mání autodoplňky, které zpříjemní život za volantem každého motoristy. Nechybí autokosmetika a kvalitní maziva - nyní nově olej SuperMogul. Klimatizaci nahradí střešní okno SUNROOF z Autodružstva Praha. Hitem tohoto týdne je ovšem dodávka Trabantů 601 ve verzích sedan i kombi.

Dostat se před rokem 1989 k autu znamenalo strávit několik nocí ve spacáku před Mototechnou nebo Tuzexem, případně finančně podpořit své přání u vlivného známého.

Do šedesátých let se zájemce neobešel bez poukazu, který však nebylo snadné získat, do sedmdesátých zase nákup ztěžovaly pořadníky.

Občas se ovšem na koupěchtivého řidiče usmálo štěstí. Již koncem sedmdesátých let přišel do mototechny, vybral si např. moskviče a rovnou odjel.

Tehdy už také bylo možné si přes Tuzex objednat prakticky libovolný vůz, ovšem s patřičnými obstrukcemi a poplatky.

Příchodem plechového prominenta do rodiny však starosti teprve začínaly - podobné obstrukce čekaly i při nákupu náhradních dílů či shánění kvalifikovaného servisu. Oleje čí svíčky - to ještě nebyl takový problém, ovšem koupit třeba halogenovou žárovku či barumku " steelku" , to byl úkol, hodný diplomata. Nepoctivost a ležérnost tehdejších autoservisů pak vešla do legend i několika dobových satirických komedií.

Automobilový trh socialistického Československa ovšem nebyl tak chudý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kromě obligátních škodovek, lad, moskvičů a trabantů se občas před branami mototechny odehrál boj o místo ve frontě na Renaulty, Fordy nebo Citröeny

Honorace jezdila v tatrovkách. Elegáni, kteří měli štěstí a známé na správných místech, dělali parádu v hillmanech, Austinech Allegro, simkách a chryslerech. Ti nejštastnější se dostali k saabům.

V prodejnách automobilů se za čtyři desítky let, kdy bylo Československo uzavřeno za ostnatým drátem východního bloku, objevilo překvapivě hodně aut. Občas dovolili pohlaváři dovézt několik " kapitalistických" aut. Když se komunistický režim hroutil, dostalo se do Československa kupříkladu 1500 korejských Daewoo Racer.

V následujícím přehledu najdete neúplný přehled aut, která byla v průběhu let možno na socialistickém trhu koupit.

Poválečné období: Tatra 57B, Tatra 87, Škoda 1101 Tudor, Aero Minor

Padesátá léta: Škoda 1200 Sedan, 1201, Škoda Spartak, Škoda 440, Škoda 445, Škoda 450 (pozdější Octavia a Felicia), Tatra 600 Tatraplan, Tatra 603-1, GAZ M20 Poběda, GAZ 21/22 Volga, Moskvič 407, Simca 1300, Warburg 311/312, IFA F9, IFA P70, Ford Anglia

Šedesátá léta: Škoda Octavia, Škoda Octavia Super, Škoda Felicia, Škoda 1202 STW, Škoda 1000 MB/1000 MBX/1100 MBX, Škoda 100/110, Tatra 603-2, Moskvič 408/412/426/427, Hillman Minx, Ford Cortina Mk.I 1200, Simca Aronde, Simca 1301/1501/Special, Renault 4CV, Renault 4, Renault 8, Renault 10 Major, Renault 12, Renault 6, Fiat 500 a 600/600D, Fiat 1300, Fiat 1500, Fiat 125, Fiat 125P, Wartburg 312/353W, Trabant 600, Trabant 601, Ford Taunus 17M, Saab 96, IFA P50

Sedmdesátá léta: Fiat 128, Fiat 127, Fiat 126P, Citroen GS, Renault 5, Renault 16, Renault 14, Renault 20, Wartburg 353, Trabant 601, Austin Allegro, Simca 1307, Chrysler 160/180, Škoda 105/120, Tatra 613, Škoda 110 R,VAZ 2101/21011/2102/2103/2106/21061, Moskvič 2137/2138/2140, GAZ 24 Volga, Ford Cortina Mk.II 1300, Ford Cortina Mk.III 1600, Saab 99, Talbot Horizon, Toyota Carina, Zastava 101, Fiat 850, Dacia 1300, Fiat 131 Mirafiori, ARO 240

Osmdesátá léta: VAZ 2105/21053/2107/2108/21083/2109/21093/2121, GAZ 3102 Volga, Škoda 125/130/135/136, Škoda 120 Garde/130 Rapid, Škoda Favorit, Renault 9TL, Renault 11TL, Fiat 127 Special, Fiat Uno, Ford Escort 1,3L, Ford Sierra 1,6L, ZAZ 1102 Tavrija, Moskvič 2141 Aleko, Volvo 340, Renault 15, Renault 17, Renault 18, Renault 20, Renault Nevada, Polonez, Dacia 1310 TX, Oltcit 11, ARO 10,Talbot 1510

Tuzex

Zvláštností, která je pro 60. léta charakteristická, je fungování Tuzexu. Tyto prodejny byly založeny v roce 1957 a při nákupu se v nich používalo zvláštních platidel - bonů. " Běžný člověk se k bonům nedostal, musel si je koupit na černém trhu. Tuzex byl zaveden, protože komunisté zjistili, že je to celkem výhodný zdroj valut," říká historik Jiří Hoppe. Tuzex totiž do státního rozpočtu přinášel několik desítek milionů dolarů. Zároveň to ale bylo nesystémové opatření, které podporovalo černý trh a stínovou ekonomiku, protože byl budován paralelní trh s nedostatkovým zbožím. A kdo mohl bony oficiálně získat? Valutoví cizinci, sportovci nebo umělci, kteří vydali nějaké dílo v zahraničí. Stát jim ale zahraniční výdělky zdaňoval více než 50%. A co se v Tuzexu dalo koupit? Od československého exportního zboží přes alkohol, džíny či západní elektroniku až po osobní automobil. Většině obyvatel totalitního Československa byl ale tuzexový luxus nedostupný.